Mé srdce, čiže tvé,
Který již blesk z nebe zasáhl jen,
Krváci a hořké slzy roní,
Když prý se už neprobudím.
No když anděl z nebe vzostoůpí,
A nad mořem bíle čajky kroůží,
Průliv obmívá mé bezdušní tělo,
Pojedeš blíž a když mé srdce se k životu probudí,
Slunce prudko svíti a já nevidím v koho náručí
Mé srdce tlučí.
Ty seš ten anděl
Práve ty si ten,
Ktorý mňe s tý boůři vyslobodil.
Od téhlety doby,
Se boůří nebojím,
A než - lí jen jak to bude,
Když by pak i supy na do mnou by kroůžili,
Ja nemám strach,
Protože ty bych mňe s té boůři srdce mé vyslobodí,
Z boůří nazván samota.
Komentáre